Vystupování v Coimbatore bylo hodně stresové. Byla jsem domluvená s Syamem, že za mnou přijede a může se mnou být na hotelu, i když jsem to nejdřív musela domluvit s Shanou, se kterou jsem spolupracovala v Kerale (a se kterou jsem mluvila až po příletu na místo). Šlo znovu o vystoupení pro Shankaru. Hned na letišti mě čekalo dost nemilé překvapení, protože v Bengalore bylo málo času na přestup mezi letadly, tak mi nestihli přeložit zavazadlo. Marně jsem čekala u pásu na zavazadlo, a tak jeden za zaměstnanců letecké společnosti začal se mnou vše řešit. Do toho mi volal řidič, který mě přišel na letiště vyzvednout. Naštěstí jsem na něj narazila hned cestou ke kanceláři oné indické letecké společnosti, kterou nejmenuji jen z toho důvodu, že už si napamatuji, která to byla. Docela brzy jsme přišli na to, že zavazadlo zůstalo v Bengalore. Do Coimatore jsem dorazila už v 11 hodin dopoledne, a tak jsem si říkala, že zavazadlo určitě dorazí včas na to, abych mohla bez potíží vystupovat. V kufru jsem měla totiž všechny své kostýmy. Další letadlo do Coimbatore prý přiletí ve 4 hodiny odpoledne, a tak kufr dorazí na můj hotel do 6 odpoledne. To by mělo tak tak stačit. Na letišti už jsem volala Shaně a ptala se jí, jestli nevadí, že budu na pokoji se svým přítelem. Naštěstí mi Shana řekla, že to není žádný problém. Ani nevím, co bych jinak dělala, protože bych Syama hnala zbytečně, protože by si vlastí pokoj v mém hotelu mohl těžko s platem tanečníka dovolit, a pak by jsme spoustu času strávili hledáním jiného hotelu pro něj. Cestou autem na hotel jsem zjišťovala od řidiče, kde přesně můj hotel leží a opravdu velké štěstí bylo, že se nacházel hned u vlakového nádraží. Opět hrozně velká náhoda, která nám ušetřila spoustu námahy, protože Syam se v Coimbatore vyzná asi stejně jako já -takže vůbec, a jelikož přijel vlakem, tak nám tahle poloha hotelu maximálně vyhovovala. Další komplikací kterou jsem řešila bylo to, že jsem si zapomněla CD s hudbou - opravdu hodně velký průšvih. Ještě štěstí, že jsem si s sebou vzala notebook, bohužel se na něm nedají přehrávat CD, a tak jsem Syama musela požádat o nějakou flashku a řekla mu, že půjdeme spolu do internetové kavárny vypálit CD.
Syam dorazil chvíli po mně, a tak jsem ho šla čekat na nádraží-v podstatě jsem jenom vyšla z hotelu a přešla silnici, tak blízko to bylo. n arecepci vypadalo, že je vše v pořádku a o syamově přítomnosti jsem je informovala. Tak jsem prožila pár hodin v klidu. Před čtvrtou hodinou mi volala Shana a ptala se mě, jak je to se zavazadlem. Když zjistila, že má dorazit nejpozději v šest hodin, řekla, že je to moc pozdě a že pro mě přijede a pojedeme na letiště. Došlo mi, že musím, co nejrychleji vypálit CD s hudbou. Internetová kavárna byla hned za rohem, ale Syam si nevěděl tak úplně rady, protože nemá počítač a nikdy CD nevypaloval. Musela jsem ho tam ale nechat samotného a jít čekat na recepci na Shanu. Za nějakou dobu dorazil můj známý řidič Bashir a měl velkou radost, že mě zase vidí. cestou na letiště jsem zjistila, že nemám ten papír od mého zavazadla, co mi na letišti dali, a tak jsme se zase vraceli zpět do hotelu a museli to vzít napodruhé. Na letiště jsme dorazili před šestou. V kanceláři nám ale řekli, že let do Coimbatore, o kterém se mnou předtím mluvili byl zrušen! Další šok. Můj kufr prý je už v jiném letdale a je na cestě a bude tu za 10 minut. Šli jsme čekat do auta a po deseti minutách, stejně jako po patnácti a dvaceti se samozřejmě stále nic nedělo, nikdo z letiště nám nevolal a my jsme začínali být víc a víc nervózní. Akce už nějakou dobu běžela a Shana nám volala, co se děje. V kanceláři nám opět řekli, že zavazadlo tu bude do deseti minut. Chtěla jsejm se jich zaptat, jestli jsme se vrátili v čase, když musíme čekat stále stejnou dobu. Bashir podával jednomu za zaměstnanců k uchu svůj mobil, ze kterého na ně křičela Shana. Pak jsem si vzpomněla, že jsem neiformovala Somu o tom, ve kterém hotelu a číslo pokoje, na kterém jsem ubytovaná. Při té říležitosti jsem mu napsala i o tom, že mé zavazadlo stále nedorazilo z Bangalore. Byl to opravdu špatně vybraný let-se dvěma různými leteckými společnostmi a přitom jsem měla jen půlhodiny na přestup. Muselo být jasné, že zavazadlo tak se 70% pravděpodobností nedorazí - jsme přece v Indii. Tady děkuji bohu za to, když zavazadlo dorazí, i když jsou na přestup 2 hodiny času a cestuju s tou samou společností a dokonce jednou z nejlepších. Minulý rok mi totiž takhle ztratil zavazadlo Kingfisher a poslali mi za něj tehdy úplně jiné zavazadlo, které ani neodpovídalo mému popisu. Spoustu času jsme pak při zpáteční cestě strávili na letišti jeho hledáním a nakonec jsem ho prostě uviděla mezi dalšími ztracenými, pořád nám totiž nutili všechny možné jiné ztracené kufry jen ne ten můj.
Tentokrát jsem ale dostala naštěstí ten správný kufr. Hned jak jsme uviděli, že se k nám blíží jeden zaměstnanec s kufrem, nenechali jsme ho dojít ani do kanceláře. Podepsala jsem mu svou vlastní průpiskou papíry, které mi strčil pod nos a už jsmě s kufrem spěchali k autu. Mezitím volal Somu, takže jsem mu oznámila radostnou novinu. Shana chtěla, baychom hned jeli do hotelu, kde je vystoupení. Já jsem ale ještě musela pro CD s hudbou. Syam mi psal, že by mělo být vše v pořádku. Cestou nám několikrát volala Shana či někdo z jijích kolegů, a tak už byl Bashir pořádně vystresovaný a já se bála, že cestou vytlačí nějaké auto ze silnice, jak se snažil neustále všechny předjíždět z jakékoliv strany to jen bylo možné. po tom, co jsem si vzala od syama cédéčko s hudbou si ho ještě přehrávám v autě. všechny skladby jsou v pořádku.
Konečně jsme dorazili do hotelu a já jsem zjistila, že mám ještě tak půl hodiny čas než příjdu na řadu.
V šatně jsem byla s tanečnicemi kathakali, které si mě zkoumavě prohlížely. Po mém prvním vystoupení se šavlí se se mnou daly víc do řeči. Líbily se jim moje taneční pohyby. Od jejich učitelky jsem dostala jejich brožurku „Kalatharangini Kathakali School‟. Jedná se o rodinu tanečníků. Jejich matka, podle toho co mi řekla, učila a vystupovala snad po celé Evropě. Po nějaké době se se mnou dal do řeči ještě nějaký muž od skupiny tanečníků a taky mi cpal brožurku. Vše probíhalo dobře až do mého posledního tance, kdy jsem nastoupila na pódium zakrytá křídly.
Syam dorazil chvíli po mně, a tak jsem ho šla čekat na nádraží-v podstatě jsem jenom vyšla z hotelu a přešla silnici, tak blízko to bylo. n arecepci vypadalo, že je vše v pořádku a o syamově přítomnosti jsem je informovala. Tak jsem prožila pár hodin v klidu. Před čtvrtou hodinou mi volala Shana a ptala se mě, jak je to se zavazadlem. Když zjistila, že má dorazit nejpozději v šest hodin, řekla, že je to moc pozdě a že pro mě přijede a pojedeme na letiště. Došlo mi, že musím, co nejrychleji vypálit CD s hudbou. Internetová kavárna byla hned za rohem, ale Syam si nevěděl tak úplně rady, protože nemá počítač a nikdy CD nevypaloval. Musela jsem ho tam ale nechat samotného a jít čekat na recepci na Shanu. Za nějakou dobu dorazil můj známý řidič Bashir a měl velkou radost, že mě zase vidí. cestou na letiště jsem zjistila, že nemám ten papír od mého zavazadla, co mi na letišti dali, a tak jsme se zase vraceli zpět do hotelu a museli to vzít napodruhé. Na letiště jsme dorazili před šestou. V kanceláři nám ale řekli, že let do Coimbatore, o kterém se mnou předtím mluvili byl zrušen! Další šok. Můj kufr prý je už v jiném letdale a je na cestě a bude tu za 10 minut. Šli jsme čekat do auta a po deseti minutách, stejně jako po patnácti a dvaceti se samozřejmě stále nic nedělo, nikdo z letiště nám nevolal a my jsme začínali být víc a víc nervózní. Akce už nějakou dobu běžela a Shana nám volala, co se děje. V kanceláři nám opět řekli, že zavazadlo tu bude do deseti minut. Chtěla jsejm se jich zaptat, jestli jsme se vrátili v čase, když musíme čekat stále stejnou dobu. Bashir podával jednomu za zaměstnanců k uchu svůj mobil, ze kterého na ně křičela Shana. Pak jsem si vzpomněla, že jsem neiformovala Somu o tom, ve kterém hotelu a číslo pokoje, na kterém jsem ubytovaná. Při té říležitosti jsem mu napsala i o tom, že mé zavazadlo stále nedorazilo z Bangalore. Byl to opravdu špatně vybraný let-se dvěma různými leteckými společnostmi a přitom jsem měla jen půlhodiny na přestup. Muselo být jasné, že zavazadlo tak se 70% pravděpodobností nedorazí - jsme přece v Indii. Tady děkuji bohu za to, když zavazadlo dorazí, i když jsou na přestup 2 hodiny času a cestuju s tou samou společností a dokonce jednou z nejlepších. Minulý rok mi totiž takhle ztratil zavazadlo Kingfisher a poslali mi za něj tehdy úplně jiné zavazadlo, které ani neodpovídalo mému popisu. Spoustu času jsme pak při zpáteční cestě strávili na letišti jeho hledáním a nakonec jsem ho prostě uviděla mezi dalšími ztracenými, pořád nám totiž nutili všechny možné jiné ztracené kufry jen ne ten můj.
Tentokrát jsem ale dostala naštěstí ten správný kufr. Hned jak jsme uviděli, že se k nám blíží jeden zaměstnanec s kufrem, nenechali jsme ho dojít ani do kanceláře. Podepsala jsem mu svou vlastní průpiskou papíry, které mi strčil pod nos a už jsmě s kufrem spěchali k autu. Mezitím volal Somu, takže jsem mu oznámila radostnou novinu. Shana chtěla, baychom hned jeli do hotelu, kde je vystoupení. Já jsem ale ještě musela pro CD s hudbou. Syam mi psal, že by mělo být vše v pořádku. Cestou nám několikrát volala Shana či někdo z jijích kolegů, a tak už byl Bashir pořádně vystresovaný a já se bála, že cestou vytlačí nějaké auto ze silnice, jak se snažil neustále všechny předjíždět z jakékoliv strany to jen bylo možné. po tom, co jsem si vzala od syama cédéčko s hudbou si ho ještě přehrávám v autě. všechny skladby jsou v pořádku.
Konečně jsme dorazili do hotelu a já jsem zjistila, že mám ještě tak půl hodiny čas než příjdu na řadu.
Začne hrát hudba, ale bohužel špatná skladba. Já ze strany odkrývám jedno křídlo a ukazuju Shaně, že chci skladbu číslo 3, ale Shana mi zpátky ukazuje, že to co hraje je trojka. Takže přecejen je s tím vypáleným cédéčkem problém. Zeslezla jsem z pódia a chtěla to nějak řešit, ale Shana mi řekla, že tahle skladba nehraje, a že pokud můžu vystoupit na jinou, tak ať jdu na pódium a tancuju. To jsem odmítla a Shana mi řekla, že jestli do deseti sekund nebudu na jevišti, tak volá další účinkující a moje vystoupení ruší. čas mi vypršel velmi rychle, a tak se na pódiu objevily znovu tanečnice s nějakým z klasických indických tanců. Hned na to mi DJ řekl, že má v počítači moji skladbu ztaženou. naštěstí pak ještě byl nějaký prostor na to, abych zatančila já jako poslední vstup. měli jsme totiž časový skluz. zatímco jsem tančila lidé v publiku už si nabírali na talíře jídlo. po vystoupení jsem se šla převléct do šatny a těšila se, že se taky najím, jenže když jsem se podívala na mobil, měla jsem tam tři nepřečtené zprávy od syama, který měl problém s recepčními z hotelu, kteří chtěli, ať opustí pokoj a zaplatí si jiný. vařila se ve mně krev. řekla jsem shaně, že můj přítel má problém a shana řekla, ať tedy jedu rychle za ním. nedala jsem si ani večeři a spěchala na hotel. na recepci jsem se zeptala, co mají za problém a oni mi řekli, že je všechno v pořádku. chtěla jsem je vraždit. celou dobu tam prudí a pak řeknou, že je všechno v pořádku. znovu jsem jim zopakovala, že chci vědět, kde je problém. proč v tom případě pořád obtěžovali mého přítele a že jsem jim ještě před odjezdem jasně řekla, že tam bude. „no problem, no problem.‟ no jo, jenže já jsem kvůli nim neměla večeři a tak jsem si na pokoji začala objednávat. v jídelníčku jsem si našla kuře monika a objednala si ho. ale ten chlap na drátě mi řekl, že chicken monika je příliš kořeněné a a´t si vezmu chicken gravy, že to mi bude určitě chutnat. no tak jsem si vzala chicken gravy a ještě jsem mu řekla at je málo kořeněné a ten muž mi zopakoval less spicy, ok. pak jsem si k tomu dala džus bez cukru. po njaké době mi donesli jídlo. džus byl přeslazený a chicken gravy bylo celým názvem chicken chilli gravy, jak jsem potom zjistila a pálilo úplně neskutečně, takže to bylo moc i na syama. byla jsem si jistá, že to dělají schválně. znovu jsem zvedla telefon a zavolala do kuchyně. ten muž na druhé straně mi s kliem řekl, že už je kuchyń zavřená a nemůžu už si nic objednat. já si ani nechci nic objednat. chtěla jsem vám jenom říctm, že vás nenávidím. postupně jsem začínala křičet. řekla jsem mu že jsem celý den nic nejedla a že je to jeho vina, že jsme neměla večeři. po tom co jsem zavěsila jsem ještě vážně uvažovala o tom, že za ním zajdu osobně. syam mě nejdřív vyděšeně pozoroval a pak mě vzal ven na jídlo. všechno to byly hrozné pajzly, a tak jsme si nakonec koupili jen nějaké ovoce. na recepci v hotelu jsme se střetli s shanou. ta konečně vyděla mého přítele a podala si s ním ruku, oba vypadali, že se stydí, syam trochu víc. shana se zeptala, jestli jsem jedla a já jsme jí ve zkratce řekla, co se stalo. ona se překvapeně podívala na tašku s ovocem a trochu se podivila, že jsem si nakonec nakoupila jen to. ten den se opravdu moc nepovedl, jediné štěstí bylo, že byl hotel tak blízko nádraží. taková náhoda. a pak jsme s syamem ještě zjistili, že máme oba v peněžence stejný obrázek ježíše krista a oba jsme ho dostali jako dárek. ještě jsem mu připomenula, že jsme měli ve stejný den vystoupení v trivandru a zase blízko sebe, takže jsme se mohli potkat. syam to vše komentoval docela nevzrušeně tím, že božská síla je neomezená. myslím, že vůbec nepochyboval o tom, že budu mít silvestrovské vystoupení v kerale, takže za ním budu moct znovu přijet.
