Je to až neuvěřitelné. Věděla jsem, že 10. prosince má taneční skupina, se kterou Syam vystupuje, učinkování na velké show v Trivandru. Celou dobu jsem čekala na vystoupení v Kerale a 8.12. jsem se dozvěděla, že desátého poletím vystupovat právě do Trivandra. Domluvili jsme se se Syamem na schůzce. Když jsem dorazila na letiště, čekala tam na mě skupinka tří lidí s velkým nápisem Monica. Mezi všemi mistry a missis s příjmeními se mi to alespoň snadno hledalo. Mé jméno napsali z druhé strany plakátu, který zval na akci, kde jsem měla vystupovat. Alespoň jsem hned mohla Syamovi napsat, kde přibližně budu ubytovaná, protože hotel, kde mě ubytují, je samozřejmě vždy někde poblíž akce, kde tančím. Úplně dole byl název ulice. Jaká jiná než zas M.G. Road. Pomalu jsem si začínala myslet, že ta ulice v sobě nese nějaké sdělení, které je pro mě důležité. M.G. budou asi iniciály jména Mahátma Gándhí přemýšlela jsem v autě. Vysvětlení bylo ale prostší, jak jsem později zjistila. Vedle mě se do auta posadila žena s vyholenou hlavou, která mi spíš vzhledem připomínala ženu ze starého Egypta než Indku. Měla jsem pocit, že už jí znám z minulého roku, ale ona se mě začala ptát na to, jak dlouho tančím a odkud jsem, takže jsme se předtím nejspíš nepotkaly. Překvapilo mě trochu, že na místo Shany a jejích lidí, které znám, jsou tu úplně jiní. Kontakt jsem totiž dostala opět na Shanu. Jen jsem hádala, kolik za mě asi musel zaplatit ta firma, co si mě objednala, když si mě mezi sebou "předalo" tolik agentur.
Dojeli jsme do hotelu Keys, kde jsem si hned našla letáček s adresou a napsala ji Syamovi. Ptala jsem se v kolik začne show. Prý v 5 hodin, ale pro mě až v 7-to je můj první vstup. Ve tři hodiny mám být ale nachystaná na focení. To mě překvapilo. K čemu focení? Z jejich odpovědí jsem pochopila, že jako prezentace na akci. Později to ale vypadalo, že jako prezentace na další akce...možná mi chtějí dát víc práce (no a samozřejmě se mě ptali na kontakt a snažili se nějak přeskočit některé ty články v řetězu, aby si vydělali příště víc). Focení mělo být někde blízko pláže, těšila jsem se. Mezitím psal Syam, že jejich hotel je blízko k tomu mému, mají teď trénink, ale že se pokusí přijet. Šla jsem si lehnout, protože jsem to brala spíš tak, že nepřijede a jen se snaží o pěknou odpověď. Jenže pak mi Syam volal, že je před hotelem. Takže jsem vyskočila z postele a rychle se začala oblékat a malovat. Syam mezitím volal, že na mě čeká na recepci a nemá moc času. Vzala jsem si klíč od pokoje a sjela dolů, ale pak jsem ještě v zrcadle viděla, že nevypadám, tak jak bych chtěla a rozhodla se vyjet znovu nahoru. Problém byl v tom, že se v tomhle hotelu musí vložit nejdřív do zařízení ve výtahu karta od pokoje, kterou se odemyká, aby výtah vyjel do některého z horních pater. Výtah už se začal otevírat a já jsem se snažila nějak schovat a vyjet co nejrychleji zase nahoru, a tak jsem strkala kartu do přístroje a snažila ji načíst. Dole pod schody jsem uviděla Lija a Hinu, kteří se Syamem vystupují ve skupině. Doufala jsem, že si mě nevšimnou, ale otočili se na mě. Nechápali, proč z výtahu nevystupuju a když už se dveře zavíraly, tak na mě mávali, ať vystoupím a já jim taky zamávala a odjela. Když jsem přišla znovu na pokoj, zvonil mi už telefon. Vzala jsem ho a vysvětlila Syamovi, že jsem se ve výtahu uviděla v zrcadle a musela vyjet zase zpátky. Slyšela jsem je všechny, jak se smějí. Po chvíli jsem tedy sjela dolů a chvilku s nimi byla na recepci. Neměli moc času, řekli mi jen, že se se mnou sejdou večer po vystoupení. Doufala jsem, že to mé vystoupení skončí dřív než jejich. Syam celou dobu moc nemluvil, jen seděl vedle mě a usmíval se na mě. Když jsem se vrátila na pokoj, tak jsem od něj jen dostala esemes, ve které se mě ptal, co jsem cítila, když jsme se viděli. On se prý trochu styděl :).
Ve tři hodiny přišli dva muži z té trojice, co na mě čekala na letišti. Přišli za mnou do pokoje a prohlíželi si moje oblečení a snažili se vybrat nejvhodnější. Prý stačí to civilní. Pro jistotu jsem ale s sebou vzala dva taneční kostýmy. Tentokrát řídila Indka, která se mnou předtím seděla na zadním sedadle. Jeli jsme do domu jejich rodičů - velkého luxusního domu blízko pláže. Na terase se mnóu udělali pár fotek, oba rodiče byli u toho, asi byli zvědaví. Ze střechy terasy visely na každém okraji dvě keramické hlavy nějakého démona. Měl na hlavě rohy a vyplazený jazyk. Říkala jsem si, že je to asi nějaká obdoba našeho čerta a ptala jsem se na jejich účel. Mají odhánět zlé duchy. Napadlo mě, že je to obdoba haloweenských vydlabaných a svíčkou osvícených dýní, které také mají odhánět zlé duchy, tím, že je vystraší. Ptala jsem se proto, jestli to funguje tak, že se zlí duchové těch hlav bojí. Začali se tomu smát, ale řekli, že nějak tak to funguje. Ty hlavy mě opravdu zaujaly. Vždycky mě zajímá, když má nějaká vzdálená kultura nějaké podobné znaky s jinou kulturou. Je to důkaz existence kolektivního nevědomí, o kterém mluví Jung. Sošky hlav prý pocházejí ze státu Tamil Nadu a oni je pořídili, když tam byli na dovolené. To byla pro mě další zajímavá informace. Vím, že státy na jihu Indie si stále uchovávaj své tradice, také nejsou tak rozvinuté. Ale hlavně mě zajímá stát Tamil Nadu, protože podle jednoho vykladače palmových listů jsem v minulém životě byla tanečnice Bharata Natyam právě v tomhle státě a narodila jsem se v jedné malé vesnici tam. Bohužel už nevím jméno vesnice, ale mám ho nahrané doma na kazetě a možná i někde poznačené. Dokonce mi tehdy ten Nadi reader doporučil, abych tu vesnici navštívila. Já sice hodně pochybuji, že mluvil pravdu, protože jsem mu vlastně téměř vše o sobě prozradila a on mi nepodal žádný přesvědčivý důkaz, že skutečně našel můj palmový list, ale i tak jsem zvědavá. Tento nadi reader byl i v létě 2010 v české republice a psalo se o něm v nějakém spirituálním časopise. Ten článek mi překladatel, co tam byl tehdy s nadi readerem kvůli mé navštěvě strčil pod nos a chtěl ho po mně přeložit, takže jsem se pokusila, co nejlépe ho přeložit do Angličtiny a připadala si znovu jako ve škole. Překladatel pak ohodnotil mou znalost angličtiny jako "nic moc". Nadi reader ale řekl, že v porovnání s ostatními Čechy, které potkal, jsou mé znalosti nadprůměrné. V Indii totiž umí anglicky vážně skoro každý.
Bylo to pro mě celé až k neuvěření: přijdu v Indii v Pune k astrologovi a on mi řekne, že se zrovna nedávno vrátil z České republiky, kde vykládal osudy mnoha lidem, kteří se na seminář přihlásili a poslali poštou otisk svého palce a datum narození. Jako by zrovna tenhle nadi reader měl složku s palmovými listy Čechů :) a všichni museli k němu. Pak mi to ale zase přišlo logické. Puna je místem Oshova Ashrámu a atrolog má své sídlo poblíž, navíc je na jedné internetové stránce uveden jako hlavní Nadi reader v Pune. Nějaký Čech byl tady v Oshově ashramu, setkal se s nadi readerem a domluvil tuhle velkou akci v Česku. Ale bohužel můj názor na věc je takový, že tenhle nadi reader je podvodník. Stále ale doufám, že knihovna palmových listů není pouhý výmysl a věřím, že tam je i ten můj list s mým osudem. Proto plánuji další návštěvu v Kerale. Také jsem slyšela, že v Bengalore je jeden skutečně dobrý. No a dobrá volba by asi bylo i jedno město v Tamil Nadu, kde je vlastně ta úplně první knihovna palmových listů, která v Indii vznikla. Já ale zvolím zase podle stejného klíče jako předtím a navštívím toho nejbližšího. Takže na své dovolené v Kerale si udělám i výlet za Nadi astrologem. Jsem zvědavá, jestli se budou alespoň v něčem ti dva shodovat, ale silně o tom pochybuji. Tentokrát nic neprozradím a budu třeba donekonečna odpovídat jen "ano" a "ne" na jejich otázky, které prý stojí na palmových listech a podle nichž se hledá ten pravý.
Na terase domu odkud videly hlavy připomínající čerty jsme nafotili pár fotek. Fotografovi se ale nazdálo prostředí, a tak jsme jeli zase jinam. Dojeli jsme po půlhodině k ještě luxusnějšímu domu a fotili tam. Prostředí bylo skutečně orientální, krásný potah a polštáře na pohovce, nádherné schodiště, vůbec celé zařízení. Jen se mi nezdály tak úplně ty fotky vleže. Ameen vždycky tvrdí, že nemůže použít žádnou z nich na mou prezentaci, protože klient pak získá dojem, že nejsem pouze tanečnice a zbytečně ho pak otravuje svými telefonáty. To samé jsem řekla i jim, ale jejich názor se lišil. Vysvětlili mi, že jsou profesionální fotografové, kteří fotí modelky a ví, které pózy vypadají dobře. Nevěděla, jestli mám působit stále jako orientální tanečnice nebo jen jako hezká dívka v orienálním kostýmu. Vypadalo to spíš na to druhé.
Nakonec jsme ještě udělali pár fotek na zahradě u bazénu. Nevím, jestli to bude stát za to. Ale pro služebnictvo (dlouho jsem přemýšlela jak je nazvat jinak, aby to nepůsobilo, tak divně, ale nic mě nenapadlo) to byla alespoň zajímavá podívaná. Sledovali mě od vedlejšího vchodu do domu. Pro psy to zase bylo stresující a neustále výhružně štěkali ve svých boudách. A pro mě to vlastně bylo taky stresující. Když už těch fotek bylo nějak moc, pochopila jsem, že se nejedná jen o prezentaci na dnešní večer. Připadalo mi zvláštní, že jim nestačí mé fotky, kterými disponuje Somu.
Ale večer mě čekalo ještě větší překvapení. To když jsme dorazili na místo vystoupení. Dojeli jsme na M.G. road a na cestě před jedním obchodem stálo spousta lidí. Hrála tu nahlas hudba a za prosklenými dveřmi obchodu a výklady pózovali modelky a modelové. Před vchodem byla páska, která tam nechávala pár metrů prostoru. Hned za páskou se těsnali diváci. Už mi došlo, proč se akce odehrává na M.G.Road- ulici obchodů. Budu vystupovat za výkladem a jedná se zřejmě o reklamu nového obchodu s džíny. Popohnali mě za pásku a do obchodu. Vystoupila jsem rychle nahoru a dostala se do malého těsného prostoru plného polonahých potem orosených Indů v džínách s řetězy omotanými kolem hrudníku. Celým obchodem přímo otřásala hudba a navíc jsem rychle zjistila, že je tam i obrovské vedro. Schovala jsem se do jediné malé kabinky, kde jsem se při pootevřených dveřích převlékala. Jinak by tam totiž byla totální tma. Vystupovala jsem v horní výloze :). "Šatna" byla od scény oddělená jen nafukovacími balónky. Nejdřív jsem měla k vystupování velmi málo prostoru, to byly ještě balónky posunuté příliš dopředu, takže jsem byla hodně u výlohy a světla, která na mě byla namířená příšerně hřála, takže ze mě během vystoupení lil pot a na konci se mi při točkách do balónků zamotala šavle a já jsem nemohla provést na konci skladby dramatický závěr-spadnout na zem, protože jsem se věnovala vymotávání své šavle ze záplavy hékiem nafouklých balónků. Ale to už bylo jedno, stejně by mě na podlaze neviděli. Při tanci s šavlí, kdy jsem šla do kleku na podlahu a pak asi minutu balancovala šavli v pololeže jsem totiž měla výhled jen na lidi na druhé straně ulice, takže pro ty těsně pode mnou jsem zmizela. Pár lidí na silnici viděli jen mou hlavu a ti úplně nejdál snad viděli, že něco provádím i s tělem. Prostě jedno z těch nevychytaných vystoupení, kdy se učinkující a pořadatel pořádně nedomluví. A tady jsme se dokonce nedomluvili vůbec, ani na tom, jak mě moderátor uvede. A protože jsme se v tom randálu neslyšeli, a protože pantomima "růže v zubech" zůstala nepochopena, tak jsem musela chňapnout jednoho Inda a trochu naznačovat pohyby z tanga (prudké otáčení hlavou především), aby pochopil, že mu kříčím do ucha, že budu tančit orientální tango. To bylo mé druhé vystoupení. Před převléknutím do druhého kostýmu jsem chtěla nějaké kapesníky na usušení potu a dostala jsem nějaké tričko s visačkou. Nic jiného v obchodě nebylo k mání, tak jsem se utřela do něj a nechala si ho pověšené stranou jako ručník. Na orientální tango už mi balónky odsunuli víc dozadu, takže jsem se jakš takš mohla pohybovat, což je u tance dost podstatná záležitost, ale na to pořadatel zapomněl. Stále to nebylo nic moc, prostor do stran se roztáhnout nedal. Fotograf byl uvězněn mezi mnou a zdí a většinu času mi fotil záda. Opravdu "povedené" fotky z vystoupení.
Dojeli jsme do hotelu Keys, kde jsem si hned našla letáček s adresou a napsala ji Syamovi. Ptala jsem se v kolik začne show. Prý v 5 hodin, ale pro mě až v 7-to je můj první vstup. Ve tři hodiny mám být ale nachystaná na focení. To mě překvapilo. K čemu focení? Z jejich odpovědí jsem pochopila, že jako prezentace na akci. Později to ale vypadalo, že jako prezentace na další akce...možná mi chtějí dát víc práce (no a samozřejmě se mě ptali na kontakt a snažili se nějak přeskočit některé ty články v řetězu, aby si vydělali příště víc). Focení mělo být někde blízko pláže, těšila jsem se. Mezitím psal Syam, že jejich hotel je blízko k tomu mému, mají teď trénink, ale že se pokusí přijet. Šla jsem si lehnout, protože jsem to brala spíš tak, že nepřijede a jen se snaží o pěknou odpověď. Jenže pak mi Syam volal, že je před hotelem. Takže jsem vyskočila z postele a rychle se začala oblékat a malovat. Syam mezitím volal, že na mě čeká na recepci a nemá moc času. Vzala jsem si klíč od pokoje a sjela dolů, ale pak jsem ještě v zrcadle viděla, že nevypadám, tak jak bych chtěla a rozhodla se vyjet znovu nahoru. Problém byl v tom, že se v tomhle hotelu musí vložit nejdřív do zařízení ve výtahu karta od pokoje, kterou se odemyká, aby výtah vyjel do některého z horních pater. Výtah už se začal otevírat a já jsem se snažila nějak schovat a vyjet co nejrychleji zase nahoru, a tak jsem strkala kartu do přístroje a snažila ji načíst. Dole pod schody jsem uviděla Lija a Hinu, kteří se Syamem vystupují ve skupině. Doufala jsem, že si mě nevšimnou, ale otočili se na mě. Nechápali, proč z výtahu nevystupuju a když už se dveře zavíraly, tak na mě mávali, ať vystoupím a já jim taky zamávala a odjela. Když jsem přišla znovu na pokoj, zvonil mi už telefon. Vzala jsem ho a vysvětlila Syamovi, že jsem se ve výtahu uviděla v zrcadle a musela vyjet zase zpátky. Slyšela jsem je všechny, jak se smějí. Po chvíli jsem tedy sjela dolů a chvilku s nimi byla na recepci. Neměli moc času, řekli mi jen, že se se mnou sejdou večer po vystoupení. Doufala jsem, že to mé vystoupení skončí dřív než jejich. Syam celou dobu moc nemluvil, jen seděl vedle mě a usmíval se na mě. Když jsem se vrátila na pokoj, tak jsem od něj jen dostala esemes, ve které se mě ptal, co jsem cítila, když jsme se viděli. On se prý trochu styděl :).
Ve tři hodiny přišli dva muži z té trojice, co na mě čekala na letišti. Přišli za mnou do pokoje a prohlíželi si moje oblečení a snažili se vybrat nejvhodnější. Prý stačí to civilní. Pro jistotu jsem ale s sebou vzala dva taneční kostýmy. Tentokrát řídila Indka, která se mnou předtím seděla na zadním sedadle. Jeli jsme do domu jejich rodičů - velkého luxusního domu blízko pláže. Na terase se mnóu udělali pár fotek, oba rodiče byli u toho, asi byli zvědaví. Ze střechy terasy visely na každém okraji dvě keramické hlavy nějakého démona. Měl na hlavě rohy a vyplazený jazyk. Říkala jsem si, že je to asi nějaká obdoba našeho čerta a ptala jsem se na jejich účel. Mají odhánět zlé duchy. Napadlo mě, že je to obdoba haloweenských vydlabaných a svíčkou osvícených dýní, které také mají odhánět zlé duchy, tím, že je vystraší. Ptala jsem se proto, jestli to funguje tak, že se zlí duchové těch hlav bojí. Začali se tomu smát, ale řekli, že nějak tak to funguje. Ty hlavy mě opravdu zaujaly. Vždycky mě zajímá, když má nějaká vzdálená kultura nějaké podobné znaky s jinou kulturou. Je to důkaz existence kolektivního nevědomí, o kterém mluví Jung. Sošky hlav prý pocházejí ze státu Tamil Nadu a oni je pořídili, když tam byli na dovolené. To byla pro mě další zajímavá informace. Vím, že státy na jihu Indie si stále uchovávaj své tradice, také nejsou tak rozvinuté. Ale hlavně mě zajímá stát Tamil Nadu, protože podle jednoho vykladače palmových listů jsem v minulém životě byla tanečnice Bharata Natyam právě v tomhle státě a narodila jsem se v jedné malé vesnici tam. Bohužel už nevím jméno vesnice, ale mám ho nahrané doma na kazetě a možná i někde poznačené. Dokonce mi tehdy ten Nadi reader doporučil, abych tu vesnici navštívila. Já sice hodně pochybuji, že mluvil pravdu, protože jsem mu vlastně téměř vše o sobě prozradila a on mi nepodal žádný přesvědčivý důkaz, že skutečně našel můj palmový list, ale i tak jsem zvědavá. Tento nadi reader byl i v létě 2010 v české republice a psalo se o něm v nějakém spirituálním časopise. Ten článek mi překladatel, co tam byl tehdy s nadi readerem kvůli mé navštěvě strčil pod nos a chtěl ho po mně přeložit, takže jsem se pokusila, co nejlépe ho přeložit do Angličtiny a připadala si znovu jako ve škole. Překladatel pak ohodnotil mou znalost angličtiny jako "nic moc". Nadi reader ale řekl, že v porovnání s ostatními Čechy, které potkal, jsou mé znalosti nadprůměrné. V Indii totiž umí anglicky vážně skoro každý.
Bylo to pro mě celé až k neuvěření: přijdu v Indii v Pune k astrologovi a on mi řekne, že se zrovna nedávno vrátil z České republiky, kde vykládal osudy mnoha lidem, kteří se na seminář přihlásili a poslali poštou otisk svého palce a datum narození. Jako by zrovna tenhle nadi reader měl složku s palmovými listy Čechů :) a všichni museli k němu. Pak mi to ale zase přišlo logické. Puna je místem Oshova Ashrámu a atrolog má své sídlo poblíž, navíc je na jedné internetové stránce uveden jako hlavní Nadi reader v Pune. Nějaký Čech byl tady v Oshově ashramu, setkal se s nadi readerem a domluvil tuhle velkou akci v Česku. Ale bohužel můj názor na věc je takový, že tenhle nadi reader je podvodník. Stále ale doufám, že knihovna palmových listů není pouhý výmysl a věřím, že tam je i ten můj list s mým osudem. Proto plánuji další návštěvu v Kerale. Také jsem slyšela, že v Bengalore je jeden skutečně dobrý. No a dobrá volba by asi bylo i jedno město v Tamil Nadu, kde je vlastně ta úplně první knihovna palmových listů, která v Indii vznikla. Já ale zvolím zase podle stejného klíče jako předtím a navštívím toho nejbližšího. Takže na své dovolené v Kerale si udělám i výlet za Nadi astrologem. Jsem zvědavá, jestli se budou alespoň v něčem ti dva shodovat, ale silně o tom pochybuji. Tentokrát nic neprozradím a budu třeba donekonečna odpovídat jen "ano" a "ne" na jejich otázky, které prý stojí na palmových listech a podle nichž se hledá ten pravý.
Na terase domu odkud videly hlavy připomínající čerty jsme nafotili pár fotek. Fotografovi se ale nazdálo prostředí, a tak jsme jeli zase jinam. Dojeli jsme po půlhodině k ještě luxusnějšímu domu a fotili tam. Prostředí bylo skutečně orientální, krásný potah a polštáře na pohovce, nádherné schodiště, vůbec celé zařízení. Jen se mi nezdály tak úplně ty fotky vleže. Ameen vždycky tvrdí, že nemůže použít žádnou z nich na mou prezentaci, protože klient pak získá dojem, že nejsem pouze tanečnice a zbytečně ho pak otravuje svými telefonáty. To samé jsem řekla i jim, ale jejich názor se lišil. Vysvětlili mi, že jsou profesionální fotografové, kteří fotí modelky a ví, které pózy vypadají dobře. Nevěděla, jestli mám působit stále jako orientální tanečnice nebo jen jako hezká dívka v orienálním kostýmu. Vypadalo to spíš na to druhé.
 |
Nakonec jsme ještě udělali pár fotek na zahradě u bazénu. Nevím, jestli to bude stát za to. Ale pro služebnictvo (dlouho jsem přemýšlela jak je nazvat jinak, aby to nepůsobilo, tak divně, ale nic mě nenapadlo) to byla alespoň zajímavá podívaná. Sledovali mě od vedlejšího vchodu do domu. Pro psy to zase bylo stresující a neustále výhružně štěkali ve svých boudách. A pro mě to vlastně bylo taky stresující. Když už těch fotek bylo nějak moc, pochopila jsem, že se nejedná jen o prezentaci na dnešní večer. Připadalo mi zvláštní, že jim nestačí mé fotky, kterými disponuje Somu.
Ale večer mě čekalo ještě větší překvapení. To když jsme dorazili na místo vystoupení. Dojeli jsme na M.G. road a na cestě před jedním obchodem stálo spousta lidí. Hrála tu nahlas hudba a za prosklenými dveřmi obchodu a výklady pózovali modelky a modelové. Před vchodem byla páska, která tam nechávala pár metrů prostoru. Hned za páskou se těsnali diváci. Už mi došlo, proč se akce odehrává na M.G.Road- ulici obchodů. Budu vystupovat za výkladem a jedná se zřejmě o reklamu nového obchodu s džíny. Popohnali mě za pásku a do obchodu. Vystoupila jsem rychle nahoru a dostala se do malého těsného prostoru plného polonahých potem orosených Indů v džínách s řetězy omotanými kolem hrudníku. Celým obchodem přímo otřásala hudba a navíc jsem rychle zjistila, že je tam i obrovské vedro. Schovala jsem se do jediné malé kabinky, kde jsem se při pootevřených dveřích převlékala. Jinak by tam totiž byla totální tma. Vystupovala jsem v horní výloze :). "Šatna" byla od scény oddělená jen nafukovacími balónky. Nejdřív jsem měla k vystupování velmi málo prostoru, to byly ještě balónky posunuté příliš dopředu, takže jsem byla hodně u výlohy a světla, která na mě byla namířená příšerně hřála, takže ze mě během vystoupení lil pot a na konci se mi při točkách do balónků zamotala šavle a já jsem nemohla provést na konci skladby dramatický závěr-spadnout na zem, protože jsem se věnovala vymotávání své šavle ze záplavy hékiem nafouklých balónků. Ale to už bylo jedno, stejně by mě na podlaze neviděli. Při tanci s šavlí, kdy jsem šla do kleku na podlahu a pak asi minutu balancovala šavli v pololeže jsem totiž měla výhled jen na lidi na druhé straně ulice, takže pro ty těsně pode mnou jsem zmizela. Pár lidí na silnici viděli jen mou hlavu a ti úplně nejdál snad viděli, že něco provádím i s tělem. Prostě jedno z těch nevychytaných vystoupení, kdy se učinkující a pořadatel pořádně nedomluví. A tady jsme se dokonce nedomluvili vůbec, ani na tom, jak mě moderátor uvede. A protože jsme se v tom randálu neslyšeli, a protože pantomima "růže v zubech" zůstala nepochopena, tak jsem musela chňapnout jednoho Inda a trochu naznačovat pohyby z tanga (prudké otáčení hlavou především), aby pochopil, že mu kříčím do ucha, že budu tančit orientální tango. To bylo mé druhé vystoupení. Před převléknutím do druhého kostýmu jsem chtěla nějaké kapesníky na usušení potu a dostala jsem nějaké tričko s visačkou. Nic jiného v obchodě nebylo k mání, tak jsem se utřela do něj a nechala si ho pověšené stranou jako ručník. Na orientální tango už mi balónky odsunuli víc dozadu, takže jsem se jakš takš mohla pohybovat, což je u tance dost podstatná záležitost, ale na to pořadatel zapomněl. Stále to nebylo nic moc, prostor do stran se roztáhnout nedal. Fotograf byl uvězněn mezi mnou a zdí a většinu času mi fotil záda. Opravdu "povedené" fotky z vystoupení.
A tady je video z vystoupení.
Po tanci jsem se šla znovu převléknout do malé kabinky. Obchod už se naštěstí trochu vylidnil, protože skončila módní přehlídka, takže už se mi tam ti polonazí Indové nemotali. Stále tam byli ale fotografové. Když jsem ve tmavé kabince konečně nahmatala ty správné díly kostýmů a navlékla je na sebe, tak přišla nějaké holka a řekla mi, že akce skončila, protože někdo zavolal policii. Takže jsem se musela zase převlékat zpátky. Ve tmavé kabince jsem ale nemohla najít kalhoty, ve kterých jsem přišla. Takže znovu do sukně a všech jsem se musela ptát na své kalhoty. Po nějaké době se našly mezi ostatními věcmi, které na sobě měly modelky, ale do té doby jsem mylsela, že budu muset jít na večeři v červené kolové sukni.
na večeři mě odvezl autem majitel obchodu, který si mě také objednal. Po tom, co jsem si ho přidala na facebook jsem zjistila, že žil celou akcí dávno předem a vystavoval na facebooku moje fotky. možná, že to on chtěl, aby mě někdo nafotil. Také jsem původné měla zůstat ještě na vystoupení druhý den. Mělo jít o soukromou party. já jsem ale druhý den měla mít vystoupení s Olenou v Pune.
Spolu s námi jelana večeři i jeho čtyřletá dcera. Jmenuje se Femina a zbožňuje Sharuka Khana. Ten byl minulý týden v Kerale a ona se s ním bohužel neviděla, takže jí ojejí tec řekl, že jsem Kareena Kapoor, a že až se s Sharukhem uvidím, tak ho budu pozdravovat.
Večeře to byla s malou Feminou nezapomenutelná. Všechno jídlo jedla rukama, i dort si ukrajovala rukou a pak od něj byla celá špinavá.Ootec byl ale zabrán do hovoru se mnou, a tak mu přílš nevadilo, co provádí jeho dcera s jídlem. Když jsem dostala džus, tak než jsem se stačila napít, strčila do něj femina prst a olízla si ho aby ochutnala. Teprv pak jí tedy něco řekl...ona si ale chuděra myslela, že je to její džus. Jinak by se asi Kareeně Kapoor neodvážila strkat prsty do pití...alespoň tedy myslím, že už v tomhle věku chová nějaký respekt k hvězdám bollywoodského nebe.
