Tři veteráni

Co jsem v Indii, tak si čas od času vzpomenu na některé scénky ze tří veteránů a jsem pak přesvědčená o tom, že inspiraci čerpali autoři právě tady v Indii. Po pečlivějším sledování pohádky jsem ale dnes zjistila, že se pan Svěrák inspiroval skutečnou zemí, ale je jí Albánie nebo možná Černá Hora (celnice Monte Alba).

Albánská žena. Přelom 19. a 20. století.

Obyvatelé Černé Hory, 1910.

Na Indii ale některé věci taky docela sedí.

Nechci tím ale říct, že jsem se s takovým hotelem tady někdy setkala. Já bydlím jen na samých pěkných místech.

Jen jednou jsem se omylem dostala do pokoje hotelu, který mi vzdáleně připomínal ten ze tří veteránů, ale naštěstí nás odtamtud stejně vyhodili. Bylo to v Kochinu a konzervativním obyvatelům Keraly se zdálo příliš, že chceme se Syamem byldet spolu na pokoji. Nechali nás tam asi dvě hodiny, a pak nám na recepci řekli, že pokud nejsem jeho manželka, musím spát jinde. Tehdy jsem vyhazov z hotelu docela přivítala. Nakonec jsme našli totiž mohem příjemnější místo, kde nás spolu ubytovali. A to přesto, že v předchozím hotelu nám na recepci řekli, že to je zakázáno po celé Kerale a nikdo nás spolu neubytuje.

Občas se i divím tomu, jak velká korupce tady panuje. Jednou jsem se byla jen tak večer projít po Koregaon parku a zastavila u mě motorka. Řidič se mě zeptal, jestli nechci pomoct. To je taková oblíbená fráze, kterou Inodvé používají, když se s vámi chtějí seznámit: "May I help you?". Řekla jsem, že pomoc nepotřebuju, že jsem na procházce. Po pár krocích se vrátila, a tak jsem se ho ptala, co tam dělá on. V ruce měl ještě prázdnou láhev od piva, kterou mi ukázal a řekl, že pil, a pak se jel projet, což je v Indii úplně běžná věc. Řekla jsem mu, že by neměl pít, když řídí a zrovna v tu chvíli u nás zastavila motorka se dvěma muži. Nejdřív jsme si naivně myslela, že to jsou jeho kamarádi, když se s ním dali do řeči, ale pak jsem z jejich jednání pochopila, že to je policie. Když uviděli prázdnou láhev tak zastavili, něco mu výhružným tónem říkali. Řidič jim docela znuděně oznámil, že nemá u sebe žádné jízdní doklady, a na to mu vzali klíče ze zapalování. Chvíli to vypadalo, že mu je nebudou chtít ani vrátit, ale to už se konečně začal ten Ind vehementně bránit. Pak odešel jeden z policistů s řidičem stranou a chvíli spolu mluvili. Po chvíli se řidič vrátil a řekl, že můžeme v klidu odjet. Policisté se na nás usmívali, div že nám nemávali na rozloučenou. Přestože jsem to před příjezdem policistů neměla v plánu, po jejich drsném jednání (navíc mi bylo jasné, že chtěli jen nějaké peníze), jsem si to rozmyslela, a s tím mužem jela do kavárny. Do nějaké poblíž, aby mě cestou někde náhodou nevyklopil na zem. Byla jsem zvědavá, co mu policisté řekli, a naštvalo mě, když mi vysvětlil, že mu dokonce vyhrožovali, že nás oba dají do vězení. Já jsem přitom muže jen náhodou potkala a neměla jsem s tím nic společného. On jim dal 130 rupií a řekl, že víc zkrátka nemá. A oni se s úsměvem spokojili se 130 rupiemi.

Později jsem Lucii vyprávěla, jak moc mě to naštvalo, a jestli si myslí, že by mi skutečně mohli něco udělat, když jsem s celou situací neměla nic společného, řekla mi, že si myslí, že mě mohli vzít s sebou a znásilnit mě. Ryengam jí prý vyprávěl, že se to kdysi cizinkám běžně dělo. Někdy policisté kvůli něčemu nějakou ženu zatkli, odvezli s sebou a někde daleko od lidí jí znásilnili. Teď už proto po setmění smí zatýkat ženy jen policistky.

Když se tak dívám na další scénky, tak je vlastně pravda, že takhle se tady rozhodně netančí. A současný film Dirty Picture vyvolává velké diskuse, zda v Indickém filmu otevřeně ukazovat sexuální scény nebo zůstat jen u jejich erotického naznačování- záběry ruky dotýkající se odhaleného kotníku.