Před chvílí jsem si nanesla na hlavu brahmi oil, který jsem si koupila v Kerale, když jsem tam měla svá vystoupení. Strávila jsem tam celkem tři dny - od 10.11. do 13.11.brzy ráno, kdy byl můj let. Kerala je země ayurvédy a všechna ayurvédská kosmetika a léky se tam dají levně sehnat. Když jsem se v Cochinu procházela po ulici narazila jsem na stánek s velmi levnou ayurvédskou kosmetikou, která působila jako by byla vyráběná po domácku. V pet láhvích se tam dal levně koupit med z Himalájí (ale je podivně tekutý), brahmi oil na růst vlasů, a různé oleje na pročištění (už ne v pet láhvi, dokonce tam je napsaný nějaký výrobce- Kerala Sarvodaya Ayurveda Pharma). Také tam bylo na prodej dost afrodiziak. První mě to rozesmálo, ale pak jsem si ze zvědavosti jedno vzala, protože je i na pročištění krve a na dostatek energie. Zatím jsem ho nezkoušela, ale myslím, že to bude spíš pro muže. Vlastně jsem se postupně ptala na všechny vystvavené produkty - k čemu to je a jak se to používá. Takhle jsem se zeptala asi 15x než jsme projeli vše, co ve stánku muž měl.
Na Cochinu bylo velmi legrační, že když jsem se šla projít k vodě (projížďku na lodi jsem si rozmyslela, protože široko daleko nebylo nic zajímavého k vidění), tak na mě všichni Indové zírali, jako by nikdy neviděli turistu. Když jsem pak šla mezi stánky, které stály opodál a zastavila se u jednoho, kde jsem si prohlížela sluneční brýle, za chvíli se kolem mě seskupilo asi 20 mladých Indů -teenagerů a buď mě jen pozorovali nebo si mě točili a fotili na mobil. U stánku bylo opravdu velmi těsno a i prodávající začal být z narůstajícího hloučku nervózní. Nakonec všichni kolem napjatě čekali, kolik za sluneční brýle zaplatím. Když jsem vytáhla z peněženky 1000 rupií, tak se dva z nich strašně rozesmáli a odešli, ani si nepočkali, kolik dostanu nazpět. Asi si mysleli, že bych opravdu zaplatila celých 1000 rupií za brýle. Stály mě 300 rupií, ale zbytek, co si počkal až dostanu nazpátek se ptal, jestli jsem zaplatila 200 rupií. Došlo mi, že normální cena je 200 nebo méně. Ale co, mě drobné už nezajímají. Před rokem bych smlouvala, ale teď už se mi nechce hádat kvůli drobným, zvlášť ne, pokud jedu rikšou. Je pro mě nepochopitelné, jak se Tayana dokáže přít kvůli 5 nebo 10 rupiím, zvlášť když rikšou jedeme 3, takže se cena rozdělí. Myslím ale, že to dělá spíš ze zvyku. Nebo že by z nějakého principu, který jsem nepochopila? Každopádně je to princip, kterého se drží zuby nehty, a který jí brání v tom dát drobné žebrákovi. Já jsem si teď stanovila zase svůj princip, který říká: "Dej každému žebrákovi, kterého potkáš 10 rupií, pokud je máš zrovna v peněžence." Když nemám drobné, tak nedávám. Na druhou stranu ale chápu, že vůči ostatním řidičům rikši není spravedlivé, pokud zaplatím od 20, 30 nebo 50 rupií víc, než je skutečná cena. Proto cenu nesmlouvám a jezdím jen s těmi, kde se dá cena změřit. Zas nechci podporovat to jejich šizení.
Cestou letadle z Bengalore do Cochinu jsem potkala jednu paní ze Skotska, která studuje ayurvédu a yógu a na to téma vede přednášky. Zrovna na jednu letěla. Dala jsem se s ní víc do řeči a ona mi napsala adresu svých stránek a svůj e-mail. Její jméno je Durga Leela a webové stránky jsou http://sivanandayogavietnam.org. Napsala mi i termíny kurzů, ale já se do Vietnamu v nejbližší době bohužel nechystám.
Brahmi oil skutečně zvláštně "voní". Je dost cítit kokosový olej, což není zlé. Kromě toho ale pak určitý nepříjemný zápach. Snad v tom jsou opravdu jen bylinky. Ráno si musím umýt vlasy.
Na Cochinu bylo velmi legrační, že když jsem se šla projít k vodě (projížďku na lodi jsem si rozmyslela, protože široko daleko nebylo nic zajímavého k vidění), tak na mě všichni Indové zírali, jako by nikdy neviděli turistu. Když jsem pak šla mezi stánky, které stály opodál a zastavila se u jednoho, kde jsem si prohlížela sluneční brýle, za chvíli se kolem mě seskupilo asi 20 mladých Indů -teenagerů a buď mě jen pozorovali nebo si mě točili a fotili na mobil. U stánku bylo opravdu velmi těsno a i prodávající začal být z narůstajícího hloučku nervózní. Nakonec všichni kolem napjatě čekali, kolik za sluneční brýle zaplatím. Když jsem vytáhla z peněženky 1000 rupií, tak se dva z nich strašně rozesmáli a odešli, ani si nepočkali, kolik dostanu nazpět. Asi si mysleli, že bych opravdu zaplatila celých 1000 rupií za brýle. Stály mě 300 rupií, ale zbytek, co si počkal až dostanu nazpátek se ptal, jestli jsem zaplatila 200 rupií. Došlo mi, že normální cena je 200 nebo méně. Ale co, mě drobné už nezajímají. Před rokem bych smlouvala, ale teď už se mi nechce hádat kvůli drobným, zvlášť ne, pokud jedu rikšou. Je pro mě nepochopitelné, jak se Tayana dokáže přít kvůli 5 nebo 10 rupiím, zvlášť když rikšou jedeme 3, takže se cena rozdělí. Myslím ale, že to dělá spíš ze zvyku. Nebo že by z nějakého principu, který jsem nepochopila? Každopádně je to princip, kterého se drží zuby nehty, a který jí brání v tom dát drobné žebrákovi. Já jsem si teď stanovila zase svůj princip, který říká: "Dej každému žebrákovi, kterého potkáš 10 rupií, pokud je máš zrovna v peněžence." Když nemám drobné, tak nedávám. Na druhou stranu ale chápu, že vůči ostatním řidičům rikši není spravedlivé, pokud zaplatím od 20, 30 nebo 50 rupií víc, než je skutečná cena. Proto cenu nesmlouvám a jezdím jen s těmi, kde se dá cena změřit. Zas nechci podporovat to jejich šizení.
Cestou letadle z Bengalore do Cochinu jsem potkala jednu paní ze Skotska, která studuje ayurvédu a yógu a na to téma vede přednášky. Zrovna na jednu letěla. Dala jsem se s ní víc do řeči a ona mi napsala adresu svých stránek a svůj e-mail. Její jméno je Durga Leela a webové stránky jsou http://sivanandayogavietnam.org. Napsala mi i termíny kurzů, ale já se do Vietnamu v nejbližší době bohužel nechystám.
Brahmi oil skutečně zvláštně "voní". Je dost cítit kokosový olej, což není zlé. Kromě toho ale pak určitý nepříjemný zápach. Snad v tom jsou opravdu jen bylinky. Ráno si musím umýt vlasy.
