Od doby, co jsem přijela jsem neměla žádný čas na to, abych napsala něco sem do blogu. Neměla jsem ani čas na to spojit se s kýmkoliv z rodiny přes skype. Za ty tři týdny jsem se rozhodně nenudila, ale nevím, jak teď začít. Nechce se mi vracet ke všem uplynulým věcem, ale to hlavní asi zpětně zapíšu pod datem, kdy se co stalo.
Ale teď začnu pěkně od prostřed dnešním nudným dnem. Vstala jsem ve 12:30 a nic se mi nechtělo. Vlastně jsem ale nespala až tak dlouho, protože tady v Indii chodím spát dost pozdě. Včera ve 3 ráno. Olena šla sama k Ameenovi - konečně jsem ji nemusela doprovázet. V 5 hodin odpoledne odjela na vystoupení. I díky tomu teď mám víc času sama na sebe. Olena je Ukrajinka a je v Indii poprvé. Přijela týden po mně a od Ameena jsem dostala za úkol ji vše ukázat a provést ji trochu po Pune -městě 3 hodiny autem od Bombaje. Protože Olena přijela dost na lehko, pouze s kostýmy a jen dvojími šaty, tak jsme taky strávily dost času nakupováním. Buď v Pune Center -nákupním centru, které je blízko od nás nebo na M.G. Road. Na jednom jejím vystoupení v hotelu, kde vystupovala hlavně pro cizince, dala svoje telefonní číslo asi 4 lidem. Od té doby jí bombardují esemeskami, kdy s nimi půjde na večeři. Protože se bála jít sama, tak jsme včera absolvovaly první večeři s Polákem Jackem a jeho spolupracovníkem z Německa. Překvapilo mě, že nás k společnému setkání podpořil Ameen. Ale zřejmě mu cizinci připadají méně nebezpeční než Indové. Navíc se mu už asi nechtělo utrácet ze naše večeře, protože od doby, co přijela Olena, nás stále zvou se Somu na večeře nebo něco vždy objednají domů. Sama ale dobře vím, že to jejich zvaní na večeře netrvá věčně a je to vždy hlavně pro začátek než se nová dívka rozkouká a něco si vydělá.
Po tom, co jsem vstala a chvilku sledovala videa z prvního semifinále Československo má talent, se vrátila Olena a oznámila mi, že ve 4 hodiny se jde zase najíst k Ameenovi, tak ať přijdu. Přišla jsem o půl páté a těsně po tom Olena odjela. Ameen mi oznámil, že chce abych pozítří s Olenou vystoupila ve společné choreografii s bollywoodem. Jestli je to možné. Tak jsem mu to odkývala. Zase je všechno tak na rychlo! Ameen mě nechal v bytě samotnou a já jsem začala hledat nějaká videa a trochu trénovat. Cestou pro vodu zpět do kuchyně mě vyděsilo něco, co vypadalo jako mrtvá myš a leželo to na rohožce před koupelnou. Protože tam byla tma a já nevěděla, kde rozsvítit, tak jsem to začala zkoumat i z blízka. Vypadalo to jako malá mrtvá krysa, ale nechtělo se mi tomu věřit. "Asi si ze mně někdo dělá legraci a je to jenom nějaká gumová atrapa", ale i tak jsme na to raději nesahala. Když se vrátil Ameen hned jsem mu tu věc ukázala a on na to jen: "Ó, moje krysa. Co je s ní? Je mrtvá?" Na to rozsvítil a krysa se trochu pohla. "Žije, musím ji nakrmit, dlouho nejedla." Šel do kuchyně, vzal nějaký brambůrek a hodil jí to k čumáku, jak kdyby to házel psovi. Krysa sebou trošku škubla, jak se lekla, když jí brambůrek spadl na čumák. Brambůrek zůstal ležet u jejího čumáku a vyhublá malá krysa se už ani nepohnula. Nechápala jsem, jak si někdo může chovat tak škaredou krysu. A Ameen mi začal vysvětlovat, že jí musí chovat kvůli Tayaně. Je to prý Tayanina krysa. Když jí v bytě objevila, tak jí ji bylo líto a začala jí krmit. Ameena nesmí ani napadnout jí zabít. Jedna dívka, ale Ameenovi řekla, že krysa stejně brzo umře. "Co s ní mám dělat? Mám ji vyhodit?" Řekla jsem mu, že ano, že stejně vypadá, že brzo umře, protože krysy se obvykle pohybují mnohem rychleji a když jim nějaké jídlo přistane hned u nosu, tak si myslím, že ho okamžitě sní. Ameenovi to bylo chvilku líto, ale na druhou stranu bylo jasné, že by se krysy rád zbavil a tak jí vynesl na rohožce ven. Pak mi vykládal, jak jí Tayana krmí z postele a pak jí hladí palcem u nohy a krysa jak je přátelská a nechá se. Je to Tayanino domácí zvíře a on by se ho ani nedotknul, jen kdyby si nemyslel, že umírá.
Tayana má opravdu zvláštní nápady. Teď je ale na dovolené v Goa, navíc krysu dlouho nekrmila, takže jí prostě řekneme, že umřela, když se o ní nestarala. Po tom, co Ameen krysu vynesl ven, nad tím ještě chvilku bědoval a říkal, jak moc ho to mrzí. "Ať už se s tou krysou stane cokoliv, je mi to líto. Ale co jsem mohl dělat. Umřela by, že?" Ujišťoval se. Nevím, jestli mu bylo víc líto Tayany nebo té krysy. Pak se podíval na počítač a tam na obrazovce byl vidět nápis reklamy "Take it out". To Ameena ubezpečilo v tom, že udělal dobře. "Ano, ta krysa chtěla, abych ji vzal ven. Já věřím těmhle náhodám, že když hledám odpověď na nějakou otázku a uvidím pak nějaký nápis, je to odpověď na moji otázku." Nakonec jsme se tedy ubezpečili, že jsme udělali dobře, když jsme krysu vynesli, ale vzpomínka na krysu ve mně zanechala zvláštní pocit. Teď je mi líto, že jsem ji nevyfotila, protože vypadala vážně strašně zvláštně a dost nepěkně. Nechápu, jak ji mohla Tayana chtít jako domácí zvíře. Kdyby tu krysu viděla Olena, spustila by šílený hysterický jekot. Vždycky mě vyruší třeba jen kvůli mrňavým mravencům v pokoji nebo nějakému brouku u umyvadla. Když jsem jí naposledy pomáhala vynést mravence, kteří se jí usídlili na křesle a počítači, dost u toho ječela. Ptala se mě, jak je to možné a já jsem ji ubezpečila, že ve svém pokoji mám také plno mravenců, zvlášť, když si nevypláchnu skleničku od džusu nebo vršek za kterého piju aloe vera, hned je jich tam plno. Dost mi jich chodí i po posteli, ale jsou hrozně mrňavoučcí a nekoušou, takže mi nevadí. Jo, Olena je typická tanečnice (pracovala jako tanečnice v divadle a má těsně před magisterským diplomem z klasického tance a moderny, který studuje) s hysterickým jekotem, který spustí vždy, když někde uvidí nějakou malou živou hýbající se věc, ale mám ji ráda.
Pak jsem ještě chvilku zkoušela nějaké pohyby u Ameena před zrcadlem a on si vzpomněl, že mi chtěl ještě něco říct: „Prosím tě, když tančíš, vynech ty pohyby tou hlavou,“ a naznačil kroužení hlavou při zaar nebo khaleeji, které jsme si teď přidala na závěr do drum sola. „Lidi to děsí. Připomíná jim to ženy, které se zabývají černou magií. Znáš sádhú? Tak vypadáš jako oni. Lidi pak z tebe mají strach. Včera jak jsi to udělala při tanci, tak ti lidé kolem tebe, začali couvat. Já vím, že máš určitě spoustu jiných pohybů, které můžeš použít. Dělej ale něco pěkného a neděs lidi.“ Tímhle proslovem mě Ameen vážně hodně pobavil, ale slíbila jsem mu, že příště použiju ve své choreografii něco jiného.
Protože jsem dostala zase hlad a nějak už jsem nenašla u Ameena v ledničce nic zajímavého, rozhodla jsem si skočit pro kousek dortu do kavárny za rohem. Pak jsem šla ještě kousek projít, a když jsem se vracela, tak u mě zastavila rikša a zevnitř na mě někdo volal. Ven se vyklonila Arezoo a kousek mě svezla. Neuvěřitelná náhoda, když v tak obrovském městě (Arezoo bydlí o dost dál v jiné části Pune než je Koregaon park) narazíte na někoho známého s kým jste byli nedávno. Ten den jsem na Arezoo myslela, protože jsem ji chtěla vzít s sebou na diskotéku s Jackem, ale nakonec jsem se vymluvila, že nemůžu. Vážně zvláštní náhoda, Arezoo mi řekla, že jede za kamarádkou. Takže jsem ji potkala zrovna ve chvíli, kdy projížděla Koregaon parkem. Podivná náhoda, stejně jako včera, kdy jsme cestou z restaurace nemohli narazit na žádnou rikšu, a pak vedle nás zastavilo auto hotelu Royal Orchid, kde byli Jacek a jeho kolega ubytovaní a dovezlo nás až domů před bránu. Řidič zastavil, protože si je pamatoval. Já jsem si nejdřív myslela, že do hotelu zavolali, ale řidič se jich ptal, proč nevolali a Jacek říkal, že telefonní číslo do hotelu nezná.
Arezoo se mě ptala, jaktože dnes vypadám tak dobře, a já jsem si uvědomila, že se usmívám a vážně se cítím spokojeně. „Co se stalo?“ ptala se mě. „Něco se muselo stát.“ ...Vážně nevím, možná jsem byla šťastná, že si nesu domů dort, jiné vysvětlení asi nemám. Nebo už se zase těším do Cochinu za Syamem, tanečníkem kterého jsem tam potkala. Ale spíš jsem měla vážně zrovna radost z toho, že si domů nesu dort.
Ale teď začnu pěkně od prostřed dnešním nudným dnem. Vstala jsem ve 12:30 a nic se mi nechtělo. Vlastně jsem ale nespala až tak dlouho, protože tady v Indii chodím spát dost pozdě. Včera ve 3 ráno. Olena šla sama k Ameenovi - konečně jsem ji nemusela doprovázet. V 5 hodin odpoledne odjela na vystoupení. I díky tomu teď mám víc času sama na sebe. Olena je Ukrajinka a je v Indii poprvé. Přijela týden po mně a od Ameena jsem dostala za úkol ji vše ukázat a provést ji trochu po Pune -městě 3 hodiny autem od Bombaje. Protože Olena přijela dost na lehko, pouze s kostýmy a jen dvojími šaty, tak jsme taky strávily dost času nakupováním. Buď v Pune Center -nákupním centru, které je blízko od nás nebo na M.G. Road. Na jednom jejím vystoupení v hotelu, kde vystupovala hlavně pro cizince, dala svoje telefonní číslo asi 4 lidem. Od té doby jí bombardují esemeskami, kdy s nimi půjde na večeři. Protože se bála jít sama, tak jsme včera absolvovaly první večeři s Polákem Jackem a jeho spolupracovníkem z Německa. Překvapilo mě, že nás k společnému setkání podpořil Ameen. Ale zřejmě mu cizinci připadají méně nebezpeční než Indové. Navíc se mu už asi nechtělo utrácet ze naše večeře, protože od doby, co přijela Olena, nás stále zvou se Somu na večeře nebo něco vždy objednají domů. Sama ale dobře vím, že to jejich zvaní na večeře netrvá věčně a je to vždy hlavně pro začátek než se nová dívka rozkouká a něco si vydělá.
Po tom, co jsem vstala a chvilku sledovala videa z prvního semifinále Československo má talent, se vrátila Olena a oznámila mi, že ve 4 hodiny se jde zase najíst k Ameenovi, tak ať přijdu. Přišla jsem o půl páté a těsně po tom Olena odjela. Ameen mi oznámil, že chce abych pozítří s Olenou vystoupila ve společné choreografii s bollywoodem. Jestli je to možné. Tak jsem mu to odkývala. Zase je všechno tak na rychlo! Ameen mě nechal v bytě samotnou a já jsem začala hledat nějaká videa a trochu trénovat. Cestou pro vodu zpět do kuchyně mě vyděsilo něco, co vypadalo jako mrtvá myš a leželo to na rohožce před koupelnou. Protože tam byla tma a já nevěděla, kde rozsvítit, tak jsem to začala zkoumat i z blízka. Vypadalo to jako malá mrtvá krysa, ale nechtělo se mi tomu věřit. "Asi si ze mně někdo dělá legraci a je to jenom nějaká gumová atrapa", ale i tak jsme na to raději nesahala. Když se vrátil Ameen hned jsem mu tu věc ukázala a on na to jen: "Ó, moje krysa. Co je s ní? Je mrtvá?" Na to rozsvítil a krysa se trochu pohla. "Žije, musím ji nakrmit, dlouho nejedla." Šel do kuchyně, vzal nějaký brambůrek a hodil jí to k čumáku, jak kdyby to házel psovi. Krysa sebou trošku škubla, jak se lekla, když jí brambůrek spadl na čumák. Brambůrek zůstal ležet u jejího čumáku a vyhublá malá krysa se už ani nepohnula. Nechápala jsem, jak si někdo může chovat tak škaredou krysu. A Ameen mi začal vysvětlovat, že jí musí chovat kvůli Tayaně. Je to prý Tayanina krysa. Když jí v bytě objevila, tak jí ji bylo líto a začala jí krmit. Ameena nesmí ani napadnout jí zabít. Jedna dívka, ale Ameenovi řekla, že krysa stejně brzo umře. "Co s ní mám dělat? Mám ji vyhodit?" Řekla jsem mu, že ano, že stejně vypadá, že brzo umře, protože krysy se obvykle pohybují mnohem rychleji a když jim nějaké jídlo přistane hned u nosu, tak si myslím, že ho okamžitě sní. Ameenovi to bylo chvilku líto, ale na druhou stranu bylo jasné, že by se krysy rád zbavil a tak jí vynesl na rohožce ven. Pak mi vykládal, jak jí Tayana krmí z postele a pak jí hladí palcem u nohy a krysa jak je přátelská a nechá se. Je to Tayanino domácí zvíře a on by se ho ani nedotknul, jen kdyby si nemyslel, že umírá.
Tayana má opravdu zvláštní nápady. Teď je ale na dovolené v Goa, navíc krysu dlouho nekrmila, takže jí prostě řekneme, že umřela, když se o ní nestarala. Po tom, co Ameen krysu vynesl ven, nad tím ještě chvilku bědoval a říkal, jak moc ho to mrzí. "Ať už se s tou krysou stane cokoliv, je mi to líto. Ale co jsem mohl dělat. Umřela by, že?" Ujišťoval se. Nevím, jestli mu bylo víc líto Tayany nebo té krysy. Pak se podíval na počítač a tam na obrazovce byl vidět nápis reklamy "Take it out". To Ameena ubezpečilo v tom, že udělal dobře. "Ano, ta krysa chtěla, abych ji vzal ven. Já věřím těmhle náhodám, že když hledám odpověď na nějakou otázku a uvidím pak nějaký nápis, je to odpověď na moji otázku." Nakonec jsme se tedy ubezpečili, že jsme udělali dobře, když jsme krysu vynesli, ale vzpomínka na krysu ve mně zanechala zvláštní pocit. Teď je mi líto, že jsem ji nevyfotila, protože vypadala vážně strašně zvláštně a dost nepěkně. Nechápu, jak ji mohla Tayana chtít jako domácí zvíře. Kdyby tu krysu viděla Olena, spustila by šílený hysterický jekot. Vždycky mě vyruší třeba jen kvůli mrňavým mravencům v pokoji nebo nějakému brouku u umyvadla. Když jsem jí naposledy pomáhala vynést mravence, kteří se jí usídlili na křesle a počítači, dost u toho ječela. Ptala se mě, jak je to možné a já jsem ji ubezpečila, že ve svém pokoji mám také plno mravenců, zvlášť, když si nevypláchnu skleničku od džusu nebo vršek za kterého piju aloe vera, hned je jich tam plno. Dost mi jich chodí i po posteli, ale jsou hrozně mrňavoučcí a nekoušou, takže mi nevadí. Jo, Olena je typická tanečnice (pracovala jako tanečnice v divadle a má těsně před magisterským diplomem z klasického tance a moderny, který studuje) s hysterickým jekotem, který spustí vždy, když někde uvidí nějakou malou živou hýbající se věc, ale mám ji ráda.
Pak jsem ještě chvilku zkoušela nějaké pohyby u Ameena před zrcadlem a on si vzpomněl, že mi chtěl ještě něco říct: „Prosím tě, když tančíš, vynech ty pohyby tou hlavou,“ a naznačil kroužení hlavou při zaar nebo khaleeji, které jsme si teď přidala na závěr do drum sola. „Lidi to děsí. Připomíná jim to ženy, které se zabývají černou magií. Znáš sádhú? Tak vypadáš jako oni. Lidi pak z tebe mají strach. Včera jak jsi to udělala při tanci, tak ti lidé kolem tebe, začali couvat. Já vím, že máš určitě spoustu jiných pohybů, které můžeš použít. Dělej ale něco pěkného a neděs lidi.“ Tímhle proslovem mě Ameen vážně hodně pobavil, ale slíbila jsem mu, že příště použiju ve své choreografii něco jiného.
Protože jsem dostala zase hlad a nějak už jsem nenašla u Ameena v ledničce nic zajímavého, rozhodla jsem si skočit pro kousek dortu do kavárny za rohem. Pak jsem šla ještě kousek projít, a když jsem se vracela, tak u mě zastavila rikša a zevnitř na mě někdo volal. Ven se vyklonila Arezoo a kousek mě svezla. Neuvěřitelná náhoda, když v tak obrovském městě (Arezoo bydlí o dost dál v jiné části Pune než je Koregaon park) narazíte na někoho známého s kým jste byli nedávno. Ten den jsem na Arezoo myslela, protože jsem ji chtěla vzít s sebou na diskotéku s Jackem, ale nakonec jsem se vymluvila, že nemůžu. Vážně zvláštní náhoda, Arezoo mi řekla, že jede za kamarádkou. Takže jsem ji potkala zrovna ve chvíli, kdy projížděla Koregaon parkem. Podivná náhoda, stejně jako včera, kdy jsme cestou z restaurace nemohli narazit na žádnou rikšu, a pak vedle nás zastavilo auto hotelu Royal Orchid, kde byli Jacek a jeho kolega ubytovaní a dovezlo nás až domů před bránu. Řidič zastavil, protože si je pamatoval. Já jsem si nejdřív myslela, že do hotelu zavolali, ale řidič se jich ptal, proč nevolali a Jacek říkal, že telefonní číslo do hotelu nezná.
Arezoo se mě ptala, jaktože dnes vypadám tak dobře, a já jsem si uvědomila, že se usmívám a vážně se cítím spokojeně. „Co se stalo?“ ptala se mě. „Něco se muselo stát.“ ...Vážně nevím, možná jsem byla šťastná, že si nesu domů dort, jiné vysvětlení asi nemám. Nebo už se zase těším do Cochinu za Syamem, tanečníkem kterého jsem tam potkala. Ale spíš jsem měla vážně zrovna radost z toho, že si domů nesu dort.
